pátek 19. prosince 2014

Jak při rýsování nabrat tuk a přijít o všechny svaly

No a je to zase tady ... Vááááánoce. Vzhledem k tomu, že poslední dobou jsem v jednom kole a učím se svědomitě do školy (nebo aspoň říkám ostatním, že se musím hrozně moc učit do školy a to mi vlastně zabere více času, než to samotné učení), tak mi ani nepřipadne, že jsou Vánoce. Bez vůně čerstvě upečeného cukroví, která se nese po celém našem paneláku, bych to asi ani nepostřehla :D


S horami cukroví a válení u vánočních pohádek přijde po Novém roce zase na řadu spousta předsevzetí, posilovny budou zase praskat ve švech (:-((((((((((((() a časopisy pro ženy budou zase mít o čem psát (aneb originální články jako ''Jak zhubnout povánoční kila'' nebo ''Hubneme do plavek'') Já jsem ale pálená a ostatní jsem předběhla, když jsem se rozhodla před zhruba dvěma měsíci začít rýsovat.

Za tu dobu jsem přibrala 2 kila. Jestli se někdo teď začal smát, tak si mě nepřejte!! xD Ano, je to tak. Na váze mám zhruba 65 kg (na 165 cm), což je zatím vůbec nejvíc, co jsem kdy měla. Na začátku rýsování jsem měla 63 kg. Jelikož se mě hodně ptáte na míry, tak ty jsou - prsa - pas pod žebry - zadek = 97 - 66 - 98,5 cm (přičemž míra pasu a zadku se hodně mění i během dne :D - pas mám nejužší ráno, a jelikož jím přes den hodně jídla a zeleniny, tak k večeru je to o něco jiné číslo :D U zadku to stejné - když ho při cvičení napumuju, připadne mi že je tak dvakrát takový, jak normálně :D) 

 
Jistou část přírůstku na váze samozřejmě přičítám i nedávnému umístění... ehm .... dvou neznámých objektů do mého těla (ze kterých se mimochodem pořád moc a moc raduji xD) Ale jak se o tom i rozepíšu i dále v článku, číslo na váze není spolehlivým ukazatelem vašeho pokroku! Takže... jsem z toho rozhozená? Absolutně ne! Hlavní je, že vypadám líp než předtím a pokroky v zrcadle vidím! Zároveň se mi i při sníženém příjmu zvyšuje síla (ikdyž jsem ještě v tréninku dost omezená), z čehož jsem nadšená!

Často taky padají dotazy, jestli se chystám na nějakou další soutěž. Já bych to řekla takhle - trénink a ''všechno to okolo'' dělám hlavně proto, že mě to naplňuje a fakt děsně baví. A když už na sobě tak pracuju, tak to pak chci někde předvést a zároveň překonat svou trému z toho, že stojím sama na podiu a všichni na mě koukají :D Mělo to být sice tajemství, ale v příští soutěži se chystám do kategorie bikini, jelikož na bodyfitness zatím nemám dostatečný svalový rozvoj a nechtěla bych být mezi soupeřkami jak hubené vyžle bez svalů :D

 
Od mnoha lidí jsem sice slyšela, že podle nich mám na bikini moc svalů, ale podle mě to tak není (:D a nikdy to tak nebude! Forever small....) Pokračuji tedy v rýsování a pokud po tom, až všechnu tu izolační vrstvu z povrchu shodím, se nakonec ukáže, že pod tím nemám žádný svaly, tak bych si neodvážila na podium vstoupit. Ano, ikdyž jdu do bikin.

I v této kategorii by podle mého názoru měly holky mít svaly a mělo by na nich být vidět, že cvičí. Takže hlavně prdel a nohy + ''jemně'' osvalenej vršek. 

O mě ale zase příště :D Nyní se vrhneme na hlavní téma dnešního článku, tedy jak rýsovat/shazovat tuk/zbavit se toho bůčku, kterej kryje naše krutě vybudované svaly.


Předpokládám, že chceme dosáhnout takové postavy, na které je na první pohled vidět úsilí, které do cvičení vkládáme. Naším primárním cílem při rýsování je tedy udržet co nejvíce svalové hmoty, zatímco shazujeme tuk. Úbytek svalové hmoty by neměl připadat v úvahu. Je to sice těžké a bude to chtít si stravu a trénink více promyslet (používat hlavu, achjo :(( :D), ale ten výsledek za to bude určitě stát. Nechceme přeci při dietě přijít o svalovou hmotu a nakonec mít sice o 10 kilo méně, ale nakonec mít stejnou postavu jako předtím, jen ve ''zmenšené'' verzi!

Níže tedy vypíšu několik nejčastějších chyb, kterých se často dopouštíme ve snaze zbavit se přebytečného tuku. 

1) Dělat příliš mnoho příliš brzy

- Podle mě je tohle nejčastější problém, kterého se většina z nás dopouští. Všichni chceme všechno hned, ale neuvědomujeme si, že rýsování je, stejně jako budování svalů, běh na dlouhou trať.
Nemůžeme očekávat, že tuk, který jsme nabírali několik měsíců/let, teď zázrakem shodíme během pár týdnů. Ale my to stejně zkoušíme a tak hned od prvního dne rýsování vytasíme do boje všechny tajné zbraně - Zařadíme spoustu kardia. HIIT tréninky. Stáhneme sacharidy na minimum, tuky na minimum, čímž drasticky snížíme příjem kalorií. K tomu hodíme nějaký ten spalovač a jedeme naplno, protože už si v duchu vybavujeme to sexy vyrýsovaný hot tělo, který budeme za pár týdnů určitě mít, když budeme takto makat. Toto nadšení nám bohužel vydrží jen chvíli (pokud to tedy nevzdáte už během pár dnů a nenásleduje obří přežer doma u telky) Pokrok rozhodně ze začátku bude, pak se ale zastaví, jelikož tělo se na tyto nároky, které na něj máte, adaptuje. Pak bude velmi těžké nějaký další udělat.

Přidat víc kardia? Ještě více stáhnout příjem kalorií? Toto nejde provádět do nekonečna, nehledě na to, že takovéto extrémní postupy jsou přímou cestou ke ztrátě svalové hmoty, snížení vaší motivace a energie, ztrátě chuti do života.

Hoďme teda brzdu, jo? Nejlepším krokem je si před dietou vypracovat metabolismus a mít potom při rýsování z čeho POMALU ubírat. Všechno funguje, dokud to fungovat nepřestane. Takže při začátku rýsování ubrat jen tak málo sacharidů, kolik je potřeba, aby jste začali shazovat tuk (NE od prvního dne jet 0 sacharidů) To stejné s kardiem - dělejte minimum které je potřeba, abyste měli výsledky. NE maximum. Počkejte pár týdnů, a jakmile se pokrok zastaví, přidejte 1-2x týdně HIIT (NE každodenní dlouhý vyčerpávající intervalové tréninky!), postupně to navyšte na max. 3x týdně. A tak dále....
Toto je podle mě jediná cesta, jak rýsování přežít ve zdraví, se stálým pokrokem, bez toho, aniž byste umírali hlady a cvičení a strava se pro vás stala noční můrou.

2) Skákat z jednoho na druhé

- Tady dám příklad sebe. Jak už jste určitě postřehli, pokud mé články nějakou dobu čtete, tak já často chci přesný opak toho, co mám (ženská, no :D) Přesněji řečeno - při rýsování bych nejraději změnila jídelníček a začala se soustředit na nabírání svalů, a naopak. Člověku se pak stává, že dva týdny rýsuje, pak si všimne, že ty záda by chtěla trochu víc nakorbit, i ty nohy a ruce a ramena, tak se na rýsování vyprdne a od dalšího dne začne navyšovat příjem, aby začal nabírat svaly. Po pár týdnech vidí fotky z kulturistické soutěže, kde jsou všichni úžasně vyrýsovaní, a všechno je najednou zase jinak. Začne chtít pruhy na ramenech, vánoční stromeček na zádech a six pack, tak od dalšího dne začne zase rýsovat.

STOP! Skákáním z jednoho na druhé si zajistíte akorát jediné - žádný progress. Vytyčte si jeden cíl, klidně si ho nechte vytetovat na ruku (nebo napište na lednici) a SAKRA SE HO DRŽTE! :D

Pokud vás trápí to, že začínáte na nevíte, jestli se nejdříve začít soustředit na nabírání svalové hmoty nebo na shazování přebytečného tuku, tak podle mého názoru je nejlepší nejdřív tělo vyrýsovat a pak začít nabírat svalíky. Důvody jsou následující -

x Vyrýsovanější lidé mají oproti těm s vyšším množstvím tělesného tuku vyšší citlivost na inzulín (což je dobře - viz článek ZDE)

x Tělo s nižším % tělesného tuku lépe ''hospodaří'' s makroživinami (sacharidy, tuky, bílkoviny) - zjednodušeně řečeno je větší pravděpodobnost, že přijaté makroživiny uloží ve svalech nebo v játrech jako glykogen, než že by je uložilo v podobě tuku

x Pokud máte méně tělesného tuku, vypadáte svalnatěji - což je to hlavní žejo xD (někde jsem četla ''Pokud chcete vypadat, jako že jste nabrali 5 kg svalové hmoty, tak stačí když shodíte 10 kg tuku'' :D)

x No a naopak čím víc jednou naberete tuku (třeba ve snaze nabrat svaly), tím více nových tukových buněk si vytváříte. Potom pro vás bude daleko těžší vyrýsovat, než kdybyste nikdy ''tuční'' nebyli a bude vyšší pravděpodobnost, že ten tuk jednou zase naberete zpátky(+ čím tučnější jste, tím nižší je citlivost na inzulín (což je blbě))


3) Zvedat lehčí váhy pro vyrýsování

- Pokud se už ve fitness světě pohybujete nějaký ten pátek, tak toto pro vás určitě nebude nějaká novinka. Stále se však najdou jedinci, kteří toto zastaralé ''pravidlo'' dodržují. Tvrdit  že ''V objemu je pro růst svalů třeba cvičit s vyššími váhami a méně opakování, a na rýsování používat nižší váhy a více opakování'' je stejné jako tvrdit že milion sedů lehů denně vás zbaví pneumatiky na břiše (což si už doufám nikdo nemyslí)

Pokud jste dosud zvedali ''velké váhy''  a nyní ve snaze svaly ''vyrýsovat'' sáhnete po lehčích činkách a přestanete cvičit tvrdě a těžce, tak co se asi stane? Vaše tělo bude ''předpokládat'', že už tolik síly jako dříve nepotřebujete a bude daleko vyšší pravděpodobnost, že o svaly přijdete. A to proto, že svalová hmota je velmi náročná na energii a tělo ji pak při dietě bude vidět jako ''přebytečnou''. Zato pokud budete stále trénovat tvrdě, bude vědět, že ty svaly stále potřebuje.

I při dietě byste se měli snažit buď postupně zvyšovat, nebo alespoň udržet svou sílu, což vám bude zaručovat, že o svalovou hmotu nepřicházíte. Náročné tréninky (základní cviky s vyššími váhami) navíc způsobují tzv. EPOC (=excess post-exercise exygen consumption) neboli v překladu něco jako ''nadměrná spotřeba kyslíku po cvičení'' (podobný efekt má i HIIT trénink), což vám zaručí, že budete spalovat více energie v době PO cvičení.

Důležité je také napsat, že pojem ''vyrýsovat'' je docela mimo (ale používáme ho, protože všichni ví, co tím chtěl básník říct xD) Neexistují ''rýsovací/zpevňovací cviky'', žádný cvik/počet opakování/váha činky vám sval nevyrýsují. Sval můžete buď zmenšit nebo zvětšit, nejde změnit jeho tvar nebo ho prodloužit či zkrátit (jak třeba popisují u některých druhů cvičení, že nám zaručí ''dlouhé, ladné svaly'' -_-) Sval ''vyrýsujete'' jen tak, že se zbavíte tuku, který je na povrchu.

Takže děláním velkého počtu stahování kladky na triceps vás nezbaví toho tuku co máte na ruce, sklapovačky vás nezbaví tuku kolem pasu a snožování na stroji vás nezbaví tuku na vnitřní straně stehen.

Samozřejmě nižší váhy mají důležitou roli v tréninku - při vyšším počtu opakování zasáhnete zase jiný typ svalových vláken, než při cvicích s vyššími váhami. Navíc některé partie odpovídají (růstem) více na vyšší počet opakování, některé zase na vysoké váhy a tím i nižší počet opakování atd....

Klíčem tedy je i při dietě nepřestat trénovat tvrdě, soustředit se na základní cviky a stále se snažit zvyšovat svou sílu!


4) Rýsování = hladovění

- V dietě nemusíte trpět a umírat hlady, aby dieta byla účinná. Ikdyž někteří z ní potom mají lepší pocit a považují ji za ''účinnější''.
Při rýsování samozřejmě musíme přijímat méně energie, než naše tělo za den spálí. A to uděláme hlavně manipulací s množstvím přijatých sacharidů a tuků.

Bílkoviny mají v dietě velmi důležitou roli zejména v tom, že nás déle zasytí, pomohou nám zabránit ztrátám svalů při dietě a tělo při jejich trávení vydá více energie. Jedná se o tzv. Termický efekt potravy - energie, kterou musí organismus vynaložit pro příjem potravy, její trávení, vstřebávání, transport a přeměnu živin do využitelné formy (ATP, glykogen, triglyceridy) U sacharidů je to 6 %, tuků 4 % a bílkovin 30 %!(př - příjmeme 100 kalorií z bílkovin a 30 % z daného množství kalorií se využije jen na jejich zpracování) Příčinou velmi malého termického efektu tuků je jejiich snadná transformace do zásob energie, která se skladuje v tukové tkáni. Pro intenzivně cvičící jedince se doporučuje množství do 2 g bílkovin na 1 kg tělesné váhy, ale při rýsování je možné toto množství ještě navýšit právě z důvodu výše popsaných. Žádná studie nepotvrdila souvislost mezi vyšším příjmem bílkovin a nějakými zdravotními problémy!

Bílkoviny by tedy měly být stále na přibližně stejné hodnotě, je však možné je snížit ve dny s výrazným navýšením sacharidů. Manipulovat tedy budeme se sacharidy a tuky, které je důležité chytře rozdělit během dne, abychom je využívali v náš prospěch.

Kašlete na kecy, že sacharidy se mají jíst jen na snídani, do první poloviny dne, do oběda nebo do X hodin. Sacharidy jsou hlavní před, (během) a po tréninku - před tréninkem dodají energii a (během) po tréninku slouží k doplnění glykogenu a k regeneraci svalů. Během tréninku není nutné je dodávat, pokud netrénujete nějak výrazně dlouho. Ani ve dny s velmi nízkým příjmem sacharidů byste tyto sacharidy kolem tréninku neměli vynechávat!
Tréninkem samozřejmě myslím silový trénink nebo HIIT. Naopak pokud jde třeba o chůzi, tak u ní je zase výhodné sacharidy vynechat. Vůbec nejlepší je ve dny, kdy máte nejnáročnější tréninky přijímat nejvíce sacharidů a ve dny, kdy trénink nemáte nebo děláte jen kardio nebo procvičujete nějakou menší partii (lýtka, ruce, předloktí...), přijímat sacharidů méně.

Otázka, ve které se však budou názory lišit, je jestli jsou sacharidy vhodné na snídani, či nikoli. Samozřejmě není vhodné si nasypat půl kila slepovaného musli s označením ''FITNESS'' na krabici.


Tady je podle mě nejlepší experimentovat se svým tělem a zkusit, co vám sedí lépe, jelikož každý jedinec reaguje jinak. Pokud zvolíte na snídani kombinaci bílkoviny + tuky a budete se cítit divně nebo malátně, tak pro vás tento typ snídaně není vhodný a zůstaňte u kombinace bílkoviny + sacharidy. Naopak někomu snídaně skládající se z B + S způsobí ospalost a únavu, v tom případě bude lépe, když zůstane u B + T. Samozřejmě pokud je vaše první jídlo dne zároveň jídlem před tréninkem (jdete cvičit chvíli po snídani), tak nejlepší volbou je kombinace bílkovin a sacharidů.

Zbylá jídla by měla tvořit kombinace bílkovin + zeleniny + tuků (jejichž množství je nutné kontrolovat, jelikož 1 g tuků obsahuje 9 kcal, takže tím že sníte poměrně malé množství tuků jste do sebe dostali klidně polovinu množství energie, kterou na den potřebujete)

Pokud výrazně snížíte sacharidy na delší dobu, je důležité si jeden den jednou za čas ''dopřát'' den, ve kterém sacharidy výrazně navýšíte - tzv. refeed day. Zjednodušeně řečeno slouží k nakopnutí metabolismu, který se jinak zpomaluje při dlouhotrvajícím kalorickém deficitu, a také zvýšení hladiny leptinu. Jak často by tento den měl být?

- čím vyrýsovanější jste, tím častěji je tento den vhodný zařadit
- v čím větším kalorickém deficitu za den jste/čím méně sacharidů přijmáte, tím důležitější refeed den je

15-20 % tělesného tuku - 1x za 1-2 týdny
10-15 % tělesného tuku - 1x za 6-12 dnů
Pod 10 % tělesného tuku - 2x za týden
.... samozřejmě záleží na jedinci.

Příjem zeleniny je při rýsování ještě důležitější než jindy, jelikož vláknina slouží k tomu, aby nás zaplnila a snižuje zánětlivost (tzv. ''inflammation'') organismu. Já jsem si poslední dobou hodně oblíbila zelené fazolky, brokolici, chřest a baby špenát (a samozřejmě rajčata, která jím po kilech už hodně hodně dlouho xD)

Zánětlivost organismu způsobuje však i nesprávný poměr mezi omega 3 a omega 6 mastnými kyselinami. Většina lidí má ve stravě nadbytek omega 6 (které zvyšují zánětlivé procesy) a naopak nedostatek omega 3, které zánětlivé procesy v těle snižují. Pokud tedy nejíte pravidelně ryby, suplementace v podobě rybího tuku v kapslích je velmi chytrým krokem.


5) Používat trénink ke spálení kalorií

- Naším hlavním cílem by NEmělo být spálit maximální množství energie během tréninku. Důležité je, jak tělo spaluje v době po tréninku (viz. EPOC)
Cílem každého tréninku by mělo být udělat nějaký progress a navýšit svou sílu. Hodně lidí však při rýsování z ničeho nic do tréninku zařadí daleko víc cviků a u každého dělají spoustu opakování (viz. bod 3)) za cílem spálení co největšího množství kalorií během tréninku. Při dietě (= sníženém příjmu energie) se schopnost vašeho těla se zregenerovat z tréninku snižuje, takže tím, že drasticky navýšíte objem tréninku (více cviků, více opakování, kratší pauzy mezi cviky), můžete zhoršit svoje výkony a přijít o svalíky.

Dieta není čas na vylaďování detailů na vaší postavě. Zdá se vám najednou, že ta dlouhá hlava tricepsu by měla být větší nebo zadní delty jsou k pláči? Na to zlepšit svoje zaostávající partie bude bohatě času po dietě. Při dietě bude pro nás hlavní udržet ty svaly, které už máme. A pokud neužíváte steroidy či jiné ''doplňky'' nebo nejste úplný začátečník ve cvičení, tak je velmi malá pravděpodobnost, že při dietě nějaké ty svaly vybudujete.

Pokud ale chcete rýsovat, musíte za den spálit více energie/kalorií, než přijmete. Toho tedy dosáhneme jídelníčkem a kardiem.

O jídelníčku jsme už mluvili, co ale to kardio? Pro ty, co jsou zaměření na to, jak bude tělo vypadat, je nejvhodnější HIIT a kardio o velmi nízké intenzitě - chůze.

Pokud se o fitness už nějakou dobu zabývate, co je HIIT už určitě víte, takže to tady nebudu rozebírat. Důležité je ale to s HIITy nepřehánět - nedělat ho příliš často a po příliš dlouhou dobu. Pracovní intervaly (kdy makáte jak můžete) by neměly přesáhnout 30 sekund, jelikož poté už danou činnost nedokážete vykonávat úplně naplno (což je podstata HIIT tréninku) a celková doba HIITu tak do 20-30 minut. Obecně je lepší začít třeba s 2 HIIT tréninky týdně, u každého 10 intervalů každý trvající 15-20 sekund s 60-120 sekundami pauzy mezi jednotlivými intervaly. Postupně přidávat množství intervalů/snižovat pauzy mezi jednotlivými intervaly/zvyšovat náročnost/přidat další HIIT trénink týdně. TOP - sprinty do kopce, rotoped, švihadlo, boxovací pytel.

Chůze je pro člověka nejpřirozenější pohyb. Nemyslím žádnou rychlochůzi, při které nemůžete popadnout dech a jste rychlejší než auto jedoucí okolo. Myslím normální relaxační chůzi. Není náročná na regeneraci, naopak vám může pomoct zregenerovat třeba po náročném tréninku nohou. Je skvělá k tomu, že na chvíli vypnete a jste na čerstvém vzduchu. Já při ní ráda poslouchám různá videa/rozhovory z youtube (samozřejmě o tréninku/stravě a podobně ♥ :D), takže jsem zase o něco chytřejší.

6) Používat číslo na váze k hodnocení vašeho progressu

- U tohoto se nebudu nějak dlouze rozepisovat. Číslo na váze by pro vás mělo být akorát orientační a rozhodně byste podle něj neměli hodnotit, jestli je vaše dieta úspěšná či nikoli. Já za den vypiju 5 litrů vody (= 5 kg), sním spoustu zeleniny a k tomu navíc další jídla. Když se druhý den jdu zvážit a na váze je o kilo vyšší číslo, než včera, znamená to, že jsem za den nabrala kilo tuku? Sakra ne!


Hodně lidí špatně tvrdí, že ''svaly váží víc než tuk''. No, 1 kilo svalů váží logicky stejně jako 1 kilo tuku (stejně jako 10 kilo peří váží stejně jako 10 kilo železa xD) Rozdíl je v tom, že 1 kilo svalů zaujímá menší prostor než 1 kilo tuku. Pokud se tedy vážíte a shodili jste ''jenom'' 2 kila, tak si vybavte jak velká hrouda opravdu představuje 2 kila tuku. Nejspíš svůj názor že je to ''jenom'' hned změníte.


7) Kopírujete dietu někoho jiného

Holky kopírují dietu modelky, kterou našly v časopisu (nebo v součastné době spíš jídelníček z rozhovoru nějaké fitnessky :-)), kluci zase jedí podle Dwayna Johnsona v očekávání, že díky tomu budou vypadat jako on. Nejenže ty články můžou být často jen z hlavy autora článku (o něčem přece musí psát, ne?), ale důležité taky je si uvědomit, že každý člověk je jiný, potřebuje jiné množství sacharidů, tuků, bílkovin a celkově energie. Inspirovat se jídelníčkem toho, koho obdivujete nebo jej máte za vzor, je sice dobré do začátku, ale slepě jíst stejně jako on/ona je hloupost. To stené samozřejmě platí i o tréninku - kluk co váží 60 kilo i s postelí a teprve začíná cvičit by určitě neměl najíždět hned zezačátku na typickej ''bodybuildingovej'' split nějakého známého kulturisty, který a) trénuje už mnoho let b) užívá steroidy.

Další možností je, že jste zaplatili ''rádoby odborníkovi'' za ''jídelníček/trénink na míru'' a on/ona vám pošle stejný jídelníček, jaký posílá všem ostatním. Tohle je poměrně časté poslední dobou, někdy se to provalí a je z toho celkem trapásek ;) Proto se vyplatí vyhledat někoho, kdo má zkušenosti, dostatečné znalosti ohledně lidského těla a nenastaví stejný jídelníček a trénink sto rozdílným lidem.

8) Držíte dietu, na které nejste schopní trvale vydržet

Tohle dost úzce souvisí s bodem 1). Nutíte se jíst co nejstriktněji. Vaše strava vám nechutná a jíte ji s odporem. Úplně jste vyškrtli to, co máte rádi? Pak je velmi nepravděpodobné, že vám to dlouho vydrží, pokud teda nemáte sebeovládání jako.. jako třeba já :D

Řekněte si upřímně - dokážete si představit, že tak, jak jíte na té nové dietě, dokážete jíst i za několik let? Pokud ne, chce to si vaše stravování znovu promyslet. 
Jíst čokoládu nebo nějaké vaše oblíbené dobroty několikrát denně asi nebude to nejlepší, ale když si 2-3x týdně dáte po náročném tréninku něco co máte rádi v rozumném množství a přizpůsobíte tomu i zbytek denního příjmu, vaší dietě/formě to nijak neublíží. Naopak se díky tomu vyhnete obrovskému přežeru, který většinou následuje, když si všechny své oblíbené věci nadobro zakážete, a který je daleko horší jak pro tělo, tak pro vaši psychiku, než nějaká ta dobrota v rozumném množství párkrát týdně.

9) Vlastně vůbec nevíte, která bije

Vím, že počítat si příjem a vážit si jídlo je pro mnohé otrava a věc, do které se jim vůbec nechce. Díky tomu pak ale vůbec neví, kolik čeho za den vůbec přijmou. Ve výsledku není totiž tak důležité, jestli jíte celozrné nebo bílé pečivo, hnědou rýži nebo obyčejnou bílou rýži, vařený maso nebo steak, ale KOLIK sacharidů, tuků a bílkovin za den přijmete.


Buďto jsou to kluci, kteří chtějí přibrat a tvrdí, že toho jí hrozně moc a přesto nerostou. Když jim nakonec spočítate, kolik toho za den sní, v podstatě pokrývají zhruba polovinu toho, co by za den měli přijmout.

Na druhé straně jsou to slečny, které chtějí shodit a pod vlivem ''chytrých'' časáků jí jen ovoce, musli a jogurty, takže přijímají velké množství sacharidů a v podstatě žádné bílkoviny a zdravé tuky.

Pokud se vám příjem počítat nechce a je to pro vás složité, najděte DOBRÉHO a zkušeného člověka, který vám s tím pomůže (pak už bude jen a jen na vás, abyste to skutečně dodržovali) Vážení jídla vám zabere doslova pár vteřin a když už se na sobě snažíte pracovat, proč těch pár sekund neobětovat?

pátek 7. listopadu 2014

How bad do you want it?

Ok, je pátek večer a já jsem se zase po nějaké době rozhodla (s momentálně až moc plným žaludkem) napsat nový článek. Jako ideální páteční večer to fakt nevypadá, to je fakt xD ...


V úvodu jsem nadhodila ''s momentálně až moc plným žaludkem'' a nebyl to jen nějakej kec na zaplnění úvodu jak obvykle :D Asi po roce jsem se rozhodla, že si dnes užiju volný den, nebo taky tzv ''cheat day'' Normálně si dopřávám každý týden jednou nějaké ''nezdravé'' jídlo, třeba donut nebo čokoládu, ale jen jedno jídlo (však jsem o tom taky psala článek ZDE) Vždycky je to jen jedno jídlo a pak zpátky do mého oblíbeného striktního režimu. Jelikož jsem si ale teď na 8 týdnů nastavila trochu tvrdší dietku, rozhodla jsem se, že pro jednou za uherský rok si dopřeju celý den, kdy budu moct jíst cokoli, co budu chtít....


Momentálně mám každý týden tzv. ''refeed day'' - tedy den, kdy oproti ostatním dnům výrazně navýším příjem sacharidů (z batátů, rýže), ale naopak snížím bílkoviny a tuky v ten den držím na co nejnižší hranici (jen z rybího tuku v kapslích + lžičky PB na večer bez které bych nepřežila :D ♥) A právě v tento den si dopřávám nějaké to jedno cheat jídlo. Dnešní refeed day jsem ale přeměnila na cheat day, a takto to dopadlo :D -

Po probuzení - 25 g hydro proteinu SMARTLABS (nesmí chybět za žádných okolností!)
Snídaně - proteinové palačinky (80 g ovesných vloček, 1 vejce, 2 bílky, 1/2 odměrky vanilkového proteinu, špetka skořice, 1/2 lžičky kypřícího prášku do pečiva, 150 ml mléka - rozmixovat a osmažit na pánvi s kokosovým olejem) s rozmačkanými malinami (normálně ovoce nejím, kromě avokáda)
Během tréninku - 15 g TRIADE od Smartlabs
Po tréninku (teď to přichází xD) - 3 koblížky
Oběd - 150 g kuřecího masa (překvápko xD), cca 150 g batátů (v syrovém stavu), cherry rajčata
Svačinka I - Ta obrovská Orion čokoláda s karamelizovanými mandlemi (asi 250 g LOL!!!! xD)
Večeře -150 g kuřecího masa, cherry rajčata, zelené fazolky
Svačinka II - malé balení Oreo sušenek (všichni je hrozně vychvalují a já je nikdy neměla, tak jsem chtěla ochutnat - žádný zázrak to ale nebyl -_- :D)
II. Večeře - 200 g cottage, lžička PB
... ještě budou nějaké bílkoviny před spaním :)



Poslední takový den jsem si dala myslím po své poslední soutěži (cca rok zpátky), a musím říct že na to, jak jsem se na tento den těšila už od minulého pátku, kdy jsem si ho dopředu naplánovala, jsem docela zklamaná :D Je mi blbě jak jsem přejezená (ikdyž toho jídla zase tak moc nebyloooo :D), ale už teď jsem hrozně nabuzená na zítřejší trénink a prdel dostane co pro to!


Je to opravdu naposledy zase na hodně dlouhou dobu, co jsem si takový den dopřála. Ale splnil jednu věc - ze všech těch sladkostí je mi tak blbě, že mě to od nich na hezky dlouhou dobu zase odradí a už se těším, jak se zítra vrátím ke své striktní klasice alá maso-fazolky-vejce-zeleninka a nebudu mít bříško jak v 9. měsíci :) :D

V souvislosti s tím mě napadla jedna věc, a to je ta, že bych nikdy nemohla jíst podle pravidel IIFYM (if it fits your macros - zjednodušeně řečeno, že můžete jíst za den cokoli, pokud dosáhnete přesného celkového množství sacharidů, tuků, bílkovin a vklákniny v tom dni) Vím, že někteří, co to dodržují, si každý den dopřejí do jídelníčku třeba kousek čokolády nebo pár sušenek a jsou OK. Jak ale víte, já jsem extrémista a nedala bych to. Buďto jím úplně striktně, nebo - jako dnes - si dopřeju takový celý den a dokonale se sladkým naláduju. Jeden muffin by nedokázal uspokojit moje chuťové buňky, ani kdyby byl každý den. To si raději počkám celý týden a pak si jich dám najednou tolik, kolik prostě chci a jdu (kutálím se) dál :D

Že jsem extrémista, to už jsem několikrát psala a většina z vás, kdo tento blog čte už nějakou dobu, to tak nějak sama zaregistrovala. Ok, je to tak - vždy si vyberu jednu věc, totálně se do ní ''zažeru'' a jdu si za tím.


Po několika omylech (= kdy jsem byla malý buřtík nebo naopak 40ti kilová vyhublina) jsem se dostala k bodybuildingu/kulturistice. Jo, ikdyž to někomu z vás může připadat vtipný, tak se za ''badybildera'' fakt označuju! :D Buduju svoje tělo a přetvářím ho k obrazu svému (nebo se o to alespoň snažím), a každej, kdo dělá to samé, je ''badybildr'' taky! :D A podle mého názoru, bodybuilding často extrémní kroky vyžaduje. Potřebujete mít ten ''drive''...., tu touhu, nadšení, vervu, elán často dělat to, co ostatní označují jako ''extrém'', a dělat to trvale. Průměrná práce přináší průměrné výsledky.

Většina lidí chce co nejvíce výsledků v co nejkratší době a s co nejmenším úsilím. Pokud jste ale skutečně odhodlaní si vybudovat to svoje ''best body'' tak nehledejte způsoby, jak cvičit co nejméně a jíst co nejhůře. Jak shodit 20 kilo tuku za 20 dní nebo přibrat 10 kilo svalů za 3 měsíce. Neodkládejte dietu na příští týden, na příští měsíc, na začátek dalšího roku.


Abych byla upřímná, já svými ''praktikami'', kterými pracuju na svém těle, nejspíš nikdy nebudu žádným vzorem zdravého člověka. Sice jsem teď ''trochu'' ulítla a taky kvůli operaci, kdy jsem nemohla cvičit, moje tělo nevypadá podle mých představ, ale jedno je jisté - miluju jak vypadají vyrýsované svaly. Nemyslím úplně tak, jako odvodnění závodníci na soutěži, ale nechci prostě tukovou vrstvu, která kryje moje tvrdě vybudované svaly. Proto můj jídelníček není příkladným vzorem - nejím pro potěšení a ''zdraví'', ale beru jídlo jako ''palivo'' pro tréninky a jím tak, abych dosáhla postavy, po které toužím. Sice to nějakou dobu trvalo, jelikož jsem od malička byla zvyklá na úplně jiný druh stravy, ale naučila jsem se milovat jídlo, které mi dává takové výsledky.


Pro ženy je ve většině případů těžší se dostat na nižší procento tělesného tuku, než pro muže, pokud tedy nejsou obdařeny extra rychlým metabolismem (nebo neužívají některé podpůrné látky....) Ženy jsou prostě určeny k tomu, aby měly procento tělesného tuku vyšší. Hádejte co - příroda opravdu nechce, aby po světě běhaly holky s 10 % tuku a sexy svalíky. Pokud tedy vidíte vyrýsovanou ženu, její tělo vám toho na ní hodně prozradí - je jasné, že má disciplínu, odhodlání, důstojnost, tpělivost a především vášeň pro to, co dělá. To tělo přesně odráží všechnu práci, kterou do něho vložila. Takový tělo si nemůžete koupit, ukrást, zdědit, půjčit. Neudržíte si ho bez trvalé snahy.


Většina lidí pak vidí akorát tu novou fotku na FB či instagramu, vidí fitnessku vyrýsovanou na soutěži či na focení. Lesk, úsměv na tváři, krásně upravený vlasy a všechno. Ale to, co nevidí, jsou ty roky tvrdé práce, litry potu, spousty odříkání, nadřepovaný tuny a snězený miliony bílkovin. A to všechno jen pro jednu fotku nebo jeden den na soutěži?

Ne. Pokud tento sport milujete, neděláte to pro uznání nebo obdiv ostatních. Pro nové lajky nebo obdivné komentáře. A to pochopí jen moji kolegové fitnessáci. Ten pocit před tím, než jdete na trénink. Ta směs natěšení, nabuzení, ale i strachu a nervozity, protože víte, že to bude sakra bolet a že budete trpět. Že zase budete dělat víc než ostatní, sáhnete si na své dno. A po poslední sérii z vás všechno to napětí spadne - pro dnešek jste splnili svůj úkol a zase jste se posunuli o něco dál. Nohy se vám ještě klepou, pomalu se koupete ve svém vlastním potu.... Někteří z vás možná při čtení posledních řádků dělají znechucené obličeje, ale mě například úplně stoupá tepovka a klepou se mi vzrušením ruce - kdyby neměli v posilce za 10 minut zavírat, šla bych zase na trénink!


Neskrývám svou minulost co se týče anorexie, jako to některé holky třeba dělají. Je to za mnou, nevadí mi o tom mluvit a ráda pomáhám holkám, které momentálně trpí stejným problémem, jako já kdysi. Ale hlavně - proměnila jsem svou minulost ve svou sílu. Byla to životní zkušenost, která mi dala disciplínu a odhodlanost a udělala ze mě toho, kým jsem teď (ať se to někomu líbí, nebo ne :D)

Tak doufám, že budete postupně sledovat mou ''proměnu'' z toho tučného prasátka, co jsem teď, až do.... no přece navždycky, protože já nemám určené žádné hranice! ♥ Dobrou noc a snad jsem nepsala moc nesrozumitelně, ty všechny rychlé sacharidy mě trochu doblby :D

sobota 25. října 2014

Fáze kokosového ořechu

Nazdárek lidi!

Byla jsem docela překvapená, že minulý článek sklidil z velké části kladné reakce - původně jsem si myslela, že to bude přesně naopak, takže mě vážně moc potěšil každý, kdo mě v tom mém rozhodnutí podpořil :) Vlastně jsem se místo kritických komentářů spíš dočkala asi 30ti soukromých zpráv od různých slečen, které se taky na prsa chystají jít a ptaly se na cenu, kde jsem byla a podobně :D No, jen doufám že ''tímto'' nerozjedu nějakou prsatou máni. A jelikož spousta z vás chtěla, abych v dalším článku popsala detaily, tak jsem se samozřejmě rozhodla vám vyhovět! :D

Na konzultaci jsem byla na klinice Bodyestet v Brně u doktora Menšíka, u kterého jsem nakonec i na operaci byla. Při konzultaci se dohodnete na tom základním -

Pod sval / Nad sval / Částečně pod sval
- U mě jsme se dohodli uložit implantát částečně pod sval (nebo ne ani tak ''dohodli'', spíš mi to bylo doporučeno a já rozhodně nehodlala nic namítat :D)

Při umístění pod sval/částečně pod sval je sice delší doba rekonvalescence a je to bolestivější, ale výsledek je zato přirozenější (ve většině případů).

Umístění nad sval je vhodné zvolit, když už i teď máte aspoň nějaký svoje prsa :D Je to méně bolestivé a rekonvalescence rychlejší, ale zato jsou hodně nápadné u fitnessek, co mají nízké procento tělesného tuku (aka vyrýsovaná hruď a na tom připláclé dva pomeranče)

Velikost
- Velikost se udává v mililitrech, u mě jsme tam šoupli 355 ml. Původně jsme byli dohodnutí na 315 ml, ale v den operace jsem vyšilovala, a nakonec jsme se to změnili na těch 355 :D Když jde o velikost, nejde přijít s plochým hrudníkem a chtít tam narvat 800 ml. Sám doktor vám řekne, co je reálné a co ne.

Většina žen doporučuje jít o trochu víc, než kolik jste původně chtěly. Po operaci totiž 80 % žen lituje, že nešly na větší velikost :D Není to tak, že by výsledná prsa pak byla malá - ale člověk si na to hned zvykne, takže je to spíš v hlavě.


Já jsem chtěla takovou velikost, aby to na mě vypadalo přirozeně a mou postavu to doplňovalo, ale nezasťiňovalo. Mým cílem je celková symetrie - chci, abych si při pohledu na sebe řekla ''Jo, to je ale super sexy fit tělo!'' (což se ale asi nikdy nestane :D) a ne aby si na mě v posilovně ukazovali ''Koukni tam na tu pornohvězdu s obříma balónama co dělá dřepy!!''

Značka
- Každý doktor upřesnostňuje jinou - já mám značky Mentor.

Cesta vložení
- Jako bylo by to supr, kdyby to vložení implantátů šlo bez operace, ale bohužel tomu tak není :D Tu věcičku tam musíme nějak dostat, a používá se několik cest, jak je dostat na místo - podprsní rýhou, bradavkou, podpažím nebo místem někde na břichu (u té poslední možnosti jsem fakt valila voči :D) My jsme se dohodli na vložení podprsní rýhou

No, po dohodnutí na všech těchto věcech jsem dostala papír s informacemi, pokyny před operací a cenou. Při pohledu na cenu jsem se mírně vyděsila, ale u takových věcí se podle mě vyplatí nebýt skrblík a investovat do sebe. Jasně, můžete si najít někde doktora, který vám je udělá za 40 000, ale nikdo vám nezaručí, jaký bude konečný výsledek (co když se pak probudíte s prsem na zádech?? :D)

Dny plynuly a najednou přišel den D. Na operaci jsem musela nalačno samozřejmě, dostala jsem několik injekcí, nějaké oblbovací prášky a byla jsem si lehnout na pokoj čekat, než na mě přijde řada. Oblbovací prášky jsem prý dostala, abych nebyla vystresovaná - což by ale spíš potřebovala moje mamka, která mě s taťkem na kliniku ráno vezla a měla tak 10x větší strach než já :D Na pokoji jsem si ještě navlékla ''ultrasexy'' bílé vysoké stahovací punčochy a pak pod vlivem těch prášků hned usla. Probudila mě až sestřička s tím, že jdu na sál. Čekala jsem, že budu mít hroznej strach, ale byla jsem spíš taková malátná a bylo mi vše jedno :D Na sále jsem si ještě chvíli povídala s anesteziologem při tom, co mi dával nějakou injekci (což jsem překvapivě zvládla moc dobře, na to že se injekcí bojím snad víc než zubaře!!) a po pár sekundách už nic.



Probudila jsem se pořád celkem oblbá na operačním sále, ale to už se na místě tehdejšího plochého hrudníku tyčily obvázané dvě velké polokoule! :D Teď si ani moc nevybavuju, jestli už tehdy to bolelo, byla jsem hrozně oblbá, fakt strašně divnej pocit.

Nějak jsem se dostala na pokoj, kde jsem hned usnula. Po probuzení to ale začalo - fakt nejhorší bolest, jakou jsem kdy zažila. Nemohla jsem se sama vůbec pohnout nebo zvednout z postele. Když jsem si potřebovala dojít na záchod, musela mi pomáhat z postele sestřička - a to zvedání, to je šílený a ty první 3 dny, co jsem byla na klinice, to bylo naprosto nejhorší. Při tom zvedání máte pocit, jako by vám prsa měla vypadnout ven - strašný! :D

Potěšil mě pan doktor Menšík, který mě při kontrole oslovil'' Tak jakpak se má naše miminko?'' :D No jo, když v osmnácti vypadám na šestnáct tak se nemám čemu divit.. :D

Musím říct, že jídlo na klinice bylo výborný a ikdyž dopravit vidličku s jídlem do pusy byl nadlidský úkon, fakt jsem se najedla (většinou vleže, a asi by bylo hodně vtipné, kdyby mě při tom někdo natáčel a pak to zveřejnil na youtube :D)

Jak jsem psala - na klinice jsem byla 3 dny, tedy od středy od rána, kdy probíhala operace, do pátku do devíti hodin, kdy pro mě přijeli rodiče.

V pátek ráno došlo také k tomu, z čeho jsem měla nahnáno už od středy - vytahování drénů. To jsou takový hadičky zavedený ze stran do prsou (nebo z operované oblasti), ze kterých odtéká krev do takových malých nádobek (no to bylo něco na mě, které se dělá blbě když se trochu řízne do prstu a vidí kapku krve -_-) Paní, co se mnou byla na pokoji, šla na to vyndávání první, a když se vrátila zpátky s vyděšeným výrazem, měla jsem strach asi tak 100x větší. Odvedli mě tedy za doktorem, posadila jsem se na kraj lůžka a nejdřív přišlo na řadu sundávání obvazu, který jsem měla omotaný kolem hrudníku. To bylo, povím vám, taky něco - když mě ho sundali, pocit, že mě ty prsa upadnou, byl tak reálný, že jsem fakt už chtěla natahovat ruce před sebe a chytat je :D Pak jsem si lehla a dostala jsem na výběr - buď mi dreny vytáhnou rychleji (což bude víc bolet), nebo pomaleji (což bude méně bolet, ale zase to bude - překvapivě - trvat déle) No jsem přece ''tvrďák'' tak jsem šla na to rychleji :D Opět strašnej pocit, kterej popsat nejde, dokud ho nezažijete.

Jeli jsme tedy domů (pozn - až při půl hodinové cestě autem 3 dny po operaci prsou si fakt uvědomíte, v jak hrozném stavu jsou české silnice, jelikož sebemenší nerovnost na silnici vám způsobí hrozné bolesti :D), kde jsem zůstala celých 9 dní.

První tři dny se mnou zůstala mamka doma, jelikož sama bych asi nepřežila. Teď zpětně se divím, že mě během těch pár krušných dnů ani jednou nevrazila. Jednu noc jsem na ni asi 8x volala z postele, že potřebuju ještě jeden polštář, nebo polštář oddělat, nebo si jinak lehnout, a pak, když se mi konečně leželo pohodlně, se mi prozměnu začalo chtít na záchod, takže jsem potřebovala zvednout, pak zase uložit.. :D

Bolest ale nebyla to, co by mě nějak překvapovalo - horší bylo to těhotenské břicho! Opravdu, asi do dvou týdnů po operaci jsem vypadala jak v šestém měsíci těhotenství. V třetím týdnu se to zlepšilo a už jsem vypadala tak na 4. - 5. měsíc :D Četla jsem spoustu diskuzí a tak 95 % žen mělo stejný problém. Nejspíš vlivem těch různých prášků proti bolesti nebo anestezie, to nevím přesně, ale fakt jsem jednu chvíli měla podezření a chtěla jít pro těhotenský test :D No, naštěstí ten otok začal po zhruba třech týdnech ustupovat, hurá!

Celou tu dobu jsem nosila antisexy stahovací podprsenku, kterou nosím doteď a ještě ji budu nosit nějakých pár týdnů. Na jednu stranu je to výhoda - stahuje fakt hodně, takže na první pohled není až tak moc vidět, že bych na operaci byla (což ale byl asi jen můj dojem, jelikož to okolí i v mikině poznalo :D) Musím říct, že už se nemůžu dočkat, až si půjdu koupit nějakou novou podprdu, jelikož do těch, co mám doma, se už teď (překvapivě) fakt nevejdu :D Bohužel budu muset počkat ještě pár týdnů, než si prsa ''sednou''

To je další věc, o které bych se měla zmínit. Po operaci se prsa budou hodně měnit a budou se měnit dlouho. Těsně po budou poměrně vysoko, oteklé atd... což asi není to, co vás uklidní - vy trpíte bolestmi, konto zeje prázdnotou a při pohledu na hrudník, který by vás teď měl potěšit, se vlastně vyděsíte! Žádný strach - jak jsem psala, tento výsledek rozhodně není konečný. Podle některých finální podobu získají až za 6 - 12 měsíců. Postupně budou měknout (:D) a sjíždět dolů do přirozené polohy. Proto není dobré si kupovat stovky nových podprsenek pár týdnů po operaci, když se prsa ještě budou měnit a za dalších pár měsíců možná budete potřebovat zase o něco větší velikost!! Je to prostě potřeba to vydržet no (což je pro mě, jakožto velmi netrpělivého člověka, fakt úžasné :D)

Pohyb a cvičení
- Tak to byla asi druhá nebo třetí věc, kterou jsem na doktora vybalila hned při konzultaci. Že se věnuju fitness a potřebuju, aby mě pak prsa nijak nepřekážela při cvičení.
Cca po dvou týdnech jsem začala chodit na dlouhé procházky. Ale žádné zběsilé tempo - nesmí vám příliš stoupnout tepovka. Nedávno jsem začala lehce cvičit nohy a zadek (bez vah, pouze na strojích nebo s vlastní váhou těla a tak, abych vůbec nezapojovala vršek a moc se nenamáhala) a taky ty nožky protahovat.

Cvičit vrchní část těla začnu po 10 týdnech od operace, takže mám ještě nějakých 5 týdnů čas. Na jednu stranu je to dobře - aspoň se mi ten vršek trochu zmenší a srovná se to s nohama (vždycky jsem líp nabírala svaly na vršku než na nohou ://// :D)
Co se týče cvičení prsních svalů, tak to asi vyřadím úplně. Poslední dobou jsem se jim stejně nevěnovala, kromě různých forem kliků. Hlavně proto, že když mám implantáty uložené pod sval, tak cíleným cvičením na svaly by mohlo dojít k jejich rychlejšímu opotřebení a taky by se mohly začít vzdalovat dál od sebe (= za chvíli bych měla prsa pod pažemi :D), po čemž fakt netoužím :D

Strava
- No, co vám budu povídat, stálo to za houby. Původně jsem si myslela, že když nebudu moct cvičit, tak aspoň jídelníček bude na jedničku. Bohužel jsem nakonec byla tak v depresi z nedostatku pohybu a toho, že jsem byla jen zavřená doma a ležela, že jsem podlehla nástrahám v podobě čokolád, které moji rodiče schovávají ve skříni! :/ :D Forma tedy opravdu nevypadala nejlíp.

Ovšem po tom, co jsem začlala opět lehounce cvičit, se všechno zlepšilo a už jsem opět ve svém striktním režimu, kterej tak miluju :3 Začínám rýsovat, což ovšem není ideální vzhledem k tomu, že nemůžu cvičit komplexní cviky, ale tak... prostě to nějak dopadne :)

Doufám, že tímto článkem třeba někomu pomůžu. Kdyby náhodou, klidně napiště otázky do komentářů nebo zprávu na FB a já se pokusím co nejdřív odpovědět :) 

pátek 17. října 2014

TEN článek

Nazdárek lidi!

Tak, po nějaké době se hlásím s novým článkem a tentokrát to bude TEN článek, na kterej všichni čekáte. Někteří na něj čekají už pár měsíců (a ti neoprávněně), někteří teprve pár dní (ti oprávněně :D) a některým je to úplně u p*dele (oprávněně?? :D) Po nějaké době hloubání v mých mozkových závitech jsem se rozhodla, že tento článek fakt napíšu, ikdyž pořád mě jedna moje část (zlé dvojče hehe :D) od toho odrazuje. Takže vlastně nevím, jestli po dopsání článku ho fakt zveřejním (jestli ho teď čtete tak jsem očividně své zlé dvojče porazila, hurá!)

Začneme a hned po pár větách určitě pochopíte, o čem mluvím. Jen vás prosím ať když už jste věnovali čas a přečetli prvních pár odstavců, tak to rovnou dočtěte celé až do konce, nedělejte unáhlené závěry a hned mi nepište duchaplné urážlivé komentáře :D

Skoro každá holka to zná. Začnete cvičit, tuk mizí, svaly se začínají rýsovat, zadeček zvětšovat, sílíte a cítíte se čím dál líp. Posilka je váš druhý domov (nebo první a váš skutečný domov je váš druhý domov :D), k Vánocům si přejete protein nebo BCAA a vaše narozeniny nejraději oslavíte ve fitku brutálním tréninkem, ze kterého vás musí na párty odvážet na kolečkovém křesle. Všechno se zdá naprosto perfektní,... jenže ono vlastně není nikdy nic perfektní. Před zrcadlem zatínáte bicáčky a najednou ejhle! Zčistajasna si uvědomíte, že váš hrudník připomíná přistávací dráhu. Co to? Kdy to? Jak to?


Důvod je naprosto jednoduchý - pokud nejste od přírody velmi obdařená v oblasti hrudníku (jestli ano, tak vám upřímně závidím!), s úbytkem tuku na těle bude tuk mizet i z prsou, jelikož právě prsa jsou tvořena hlavně tukem. A čím víc tuku budete shazovat, tím menší vaše prsa budou. Někdy je to dokonce tak nespravedlivé, že nejdříve zhubnete prsa úplně a až pak začne tuk mizet i z ostatních partií :D Fuck that shit! Ale je to tak. Místo/místa, na kterých se nám primárně tuk ukládá, neovlivníme, takže neovlivníme ani to, z kterého místa budeme tuk ztrácet. Nejde si říct CHCI přibrat tuk jen na zadku, CHCI zhubnout tuk jen z břicha nebo jen ze stehen, CHCI přibrat tuk jen na prsou. Takto to prostě nefunguje, tělo neoblafnem.

před
Nabízí se 4 možnosti, co udělat -
a) přibrat a doufat, že vám tuk půjde i do prsou (stejně nakonec s největší pravděpodobností přiberete všude i tam, kde nechcete)
b) benčovat (tím si vytvoříte prsní svaly, což ale není to, po čem většina žen z celého srdce touží)
c) nechat to být
d) sáhnout HODNĚ hluboko na dno své kapsy a vložit se do rukou plastického chirurga, který vám vaše nárazníky dokáže vykouzlit

Já jsem zkusila všechny možnosti. Možnost b) jsem vzdala jako první, jelikož mi prostě pruhy na hrudníku u ''křehké'' dívenky jako jsem já (:D) moc neseděly.

Možnost c) - nechat to být, jsem ''praktikovala'' asi nejdéle. A rozhodně na tom není nic špatného. Já totiž věřím, že každá žena/holka je přitažlivá, pokud se sama cítí sebevědomě ve vlastní kůži. A to ať je hubená, tlustá, svalnatá, s malýma prsama, s velkýma prsama. Pokud svoje tělo umí nosit a cítí se v něm dobře, je to prostě výhra v loterii.

Během předchozích pár měsíců jste mohli pozorovat to, že jsem zkoušela i první možnost - teda přibrat. Mým původním cílem vlastně bylo hlavně nabírat svaly, ale jelikož jsem debil a trochu se mi to vymklo z rukou, část energie šla i do tuků. A k mému štěstí něco do prsou fakt šlo. A jelikož jsem za pár měsíců přibrala asi 12 kg (oh shit, až teď jak to píšu tak to vypadá děsivě, jsem hrozný prase! :D), teda z nějakých 50 kg, co jsem měla na soutěži (prosinec 2013), na 63 kg což mám momentálně, tak někteří chytrolíni pojali to podezření, že jsem si prsa někdy o prázdninách nechala udělat. Někteří to dokonce nepojali jen jako podezření, ale jako holý fakt, a tak se mi v posledních pár článcích naskytla možnost si přečíst, že silikony mám a strhly se o tom brutální diskuze na život a na smrt. Upřímně právě toto byl taky jeden z důvodů, proč jsem dlouho žádný článek nenapsala - píšu článek o cvičení a dočkám se reakce úplně na něco jiného, což mě prostě od psaní odradilo. Asi jsou moje prsa pro některé fakt důležitý, když jsou ochotni se o nich dohadovat a řešit, jestli mám podprdu pod podprdou nebo ne :D Každopádně opožděně děkuju těm, kteří se mě jakýmkoli způsobem zastali, protože já jsem fakt odmítla se do toho zapojovat.

před (a no calves :D)
Nakonec mi však došlo, že se svou novou tlustoformou jsem spokojená nebyla. Takže jsem se rozhodla rýsovat a shodit ten bůček na povrchu. Bohužel už po prvních pár týdnech jsem pozorovala změny nejen na těle, ale hlavně i na těch prsou. Z objemového období velikost 1 se vrátily zase do mínusové velikosti :D Už už jsem měla hrůzu v očích a říkala si, že raději budu praktikvat permaobjem, abych ty prsa měla furt. To bych fakt nebyla spokojená se zbytkem postavy! Prostě začarovanej kruh, kterej pochopí jen holky :D

No, nebudeme chodit kolem horké kaše. Na operaci jsem byla před cca čtyřmi týdny. Rozhodla jsem se, že nebudu jako zbytek fitnessek/ostatních žen, které to zapírají a nechtějí o tom mluvit. Proboha proč? Žijeme ve 21. století, a takové věci jsou dnes běžné. Pokud existuje něco, co může žena udělat, aby si zvýšila sebevědomí a má k tomu prostředky, proč do toho nejít? Doufám že většina z vás už nemá ty hloupé předsudky, jako že umělá prsa jsou jen pro pornoherečky a lacinné holky. Setkala jsem se totiž i s větou na toto téma, která zněla ''Myslela jsem si, že nejsi taková'' Jako jaká? Co mají prsa společnýho s tím, jaká jsem? Nenechala jsem si udělat balóny, které by mi překážely v chůzi a převážely mě tak, že bych padala na hubu.



Nejvhodnější se mi zdá sepsat DŮVODY, proč jsem se k tomuto kroku rozhodla.
Nejdřív musím říct, že to není kvůli chlapům. Není to kvůli soutěžím ve fitness. Není to kvůli hejtrům, kteří mají občas trapné poznámky na holky bez prsou. Není to kvůli tomu, že můj expřítel měl větší prsa než já :D

Pokud mě už nějakou dobu znáte a sledujete, tak vám nejspíš došlo, jakej strašnej flegmatik jsem (a rodičům to někdy pěkně leze na nervy, ehm ehm O:-) :D) Je mi jedno když mě někdo pomlouvá, je mi jedno že se někomu nelíbí moje postava/to, co dělám/legíny, který nosím/tvar lžičky kterou jím svůj oblíbenej cottage. Je mi jedno, že ve fitku při cvičení vypadám jak zfetovanej bezdomovec, zatímco ostatní fitnessky maj i při tréninku perfektní mejkap a culí se při dřepech jak jezulátka.
* samozřejmě na důležitých věcech mi záleží, to abyste nepojali podezření, že mám u prdele fakt úplně všechno :D A aby to souviselo s tématem článku - Je a bylo mi jedno, že mi čas od času někdo k fotce/článku napsal, že nemám žádný prsa.

Jako samozřejmě tomu tak nebylo vždycky - bývaly doby, kdy jsem názory ostatních přehnaně řešila a snažila se vyhovit jejich požadavkům. To je naštěstí pryč a je to jen dobře. Po čase totiž pochopíte, že každej by se měl v první řadě snažit být šťastnej a spokojenej sám se sebou, a ne jen vyhohovat požadavkům ostatních navzdory svým vlastním touhám a přáním. Když jste šťastní vy, působíte lépe i na ostatní a to je to hlavní.

po
Hlavní důvod, proč jsem se rozhodla k tomuto kroku, bylo moje sebevědomí a moje vlastní touha ty prsa mít. Nebylo to kvůli nikomu jinému :) A musím říct, že po protrpění prvních 14 dnů, kdy prsa vypadala jako vetřelci z jiné planety, jsem nyní naprosto spokojená. Sice se ještě budou měnit několik měsíců, než nabydou ''finální podoby'', ale už teď můžu říct, že to byl opravdu skvělej krok.

Kdyby existovala jakákoli jiná možnost, jak si ty prsa zázračně přičarovat vlastní pílí a sílou, samozřejmě bych byla odhodlaná si je sama vypracovat. Jak jsem ale říkala - u holek to prostě není možné. Cvičením se dá zadek zvětšit/zmenšit, to stejné platí o nohou, lýtkách, rukách, zádech, v jisté míře i o pasu... U hrudníku to však nejde.

Jen na závěr bych přidám jeden citát od fitnessky jménem Pauline Nordin, ve kterém je to taky hezky vyjádřeno :

As an athlete and a fitness model you strive to create a flawless physique, you use the weights and diet to sculpt shapes and curves. Every muscle on your body you can change and improve. But in order to see the beautiful shape the body needs to be lean with very little body fat. Here you face a Catch-22 moment because as your body gets more defined, your breasts start to sag! The tighter the body the droopier the chest. Why is that? Because the female breasts, that are such important parts to a perfect physique, are made up of mostly fat, which you cannot shape. No workouts, no diet pills will keep your chest full, the only option is to get a breast augmentation

I chose to go down that path since I strive to create and display that ideal, fit, strong body with curves, shape, muscle and femininity all combined into one human sculpture. Plastic surgery is the only option that enables this otherwise human physiology-wise unattainable body ideal.

Co se týče chlapů - vím, že na to každý z vás má jiný názor. Někomu je to jedno, někoho umělý prsa přitahují, někteří je nemůžou ani vystát. Pro ty chlapy, kteří umělá prsa kritizují - Jak byste se cítili vy, kdyby se vám pokaždé, když se snažíte zhubnout, zmenšilo přirození a v případě nízkého procenta tuku v těle úplně ztratilo?? :D Je to vtipný, ale celkem trefný přirovnání :D

Pokud by někdo chtěl, abych se o operaci a podobně ještě víc rozepsala, klidně tak udělám v příštím článku. Jak jsem psala - jsem rozhodnutá o této ''věci'' mluvit, protože mi to nepřipadá že je to trapný a nechci to skrývat (skrývat to JE trapný :D)

Uf, tak se do mě pusťte... :*

pondělí 1. září 2014

Neroste to?

Teď běžte a podívejte se na sebe do zrcadla. A žádný odmlouvání, zvednout zadek a jde se! Určitě se většina z vás na sebe každej den aspoš párkrát do zrcadla stejně podívá.

Nepředpokládám, že se najde hodně lidí, co si při pohledu na sebe řekne "No teda, já jsem ale kus. To je perfektní tělo!" Pokud jo, gratulace. Teď se ale vrátíme k nám ostatním, k obyčejným smrtelníkům, kteří při pohledu na sebe vidí jen samé nedostatky. Tady by to chtělo trochu přifouknout, tady zase ubrat pár cenťáků. Pokud už nějaký čas cvičíte, bude to pro vás celkem hračka. Rozdělte si tělo na partie, které jsou vaše :
1) nejlepší (upoutávají nejvíce pozornosti a jsou na vás prostě nej)
2) ucházející (chtělo by to je zlepšit, ale zase to není taková katastrofa)
3) katastrofa

* a ne, že celé své tělo zařadíte do té třetí kategorie! (vím, že nejsem jediná, kterou to napadlo! :D)

Partie z třetí kategorie "Katastrofa" by se odteď měly stát vaší prioritou, na kterou se budete v tréninku nejvíc zaměřovat. Vím, že většině lidí to určitě dává smysl. Mnozí to ale taky dělají tak, že vědomě v treninku upřednostňují svoje silné partie. 
Máte skvělý bicepsy? Tak se určitě rádi předvádíte jak děláte supr těžké bicepsové zdvihy a hezky ty pracky pumpujete. Ale nohy pak musíte schovávat ve vytahaných teplákách, protože jsou jak tyčky od rajčat? 
Zvednete 200 na bench, tak benchujete pomalu 4x týdně, ale vaše maximálka na dřepu je warm up pro vaši útlou přítelkyni? Tady bude něco špatně :D

Dnes mám pro vás tedy seznam typů, jak vaše zaostávající partie zase trochu povzbudit k růstu. Dem na tó

1) Trénujte sval, ne svoje ego
- jestli jste jak já, určitě vás baví zvedat co nejvíc. Sakra, kdyby bylo po mým, cvičila bych jen maximálky a v nízkým počtu opakování, protože mě to prostě baví! To, že vám roste síla ale neznamená, že vám zároveň rostou svaly. Však koukněte na některé vzpěrače! Zvednou ohromné množství váhy a disponují neuvěřitelnou silou, jsou ale větší, než kulturisti? V drtivé většině případů tomu tak není. Každý totiž trénuje úplně jiným způsobem, protože chtějí dosáhnout rozdílných výsledků.

Nejsilnější sportovci nejsou nejsvalnatější. A naopak - jestli jedinec má největší svaly, neznamená to, že je nejsilnější ze všech.

Postupný narůst síly je sice taky jeden z klíčových faktorů, aby vám svaly rostly, ale neznamená to, že máte trénovat jen silově. Proto je důležitý si hned na začátku říct, co je vaším skutečným cílem - narůst svalů, NEBO maximální síly? A podle toho pak trénujte.

více v tomto článku na t-nation.com

2) Slabou partii trénujte na začátku týdne A treninku 
- Dobrým příkladem jsou takový lýtka nebo zadní delty. Jsou to partie, kterým zezačátku moc nevěnujeme pozornost, protože chceme být velcí a silní a nabušení a tyto dvě partie prostě při pohledu do zrcadla nevidíme, cviky na ně nejsou tak "hardcore" jako třeba tlaky na ramena, mrtvola nebo bench, a je poměrně těžké s nimi navázat tu "mind-muscle connection" (spojení mezi myslí a svalem) Dalším důvodem je to, že se vás lidi furt budou ptát na otázky jako "Kolik.dáš na mrtvole?" nebo "Kolik benčuješ, bro?"...ale zeptal se vás snad někdy někdo, jaká je vaše maximálka na výponech na lýtka v sedě? Nebo maximálka na upažování na zadní stranu ramen? Jako v dnešním světě je všecko možný, ale docela o tom pochybuju. 

Svoji zaostávající partii tedy dejte hned na první den v týdnu (nebo den hned po odpočinku), kdy jste odpočatí, a na začátek treninku, kdy máte nejvíc síly a energie a nejvíce se soustředíte. 

Většina lidí dává třeba takový lýtka až na konec treninku nohou. Ale řekneme si popravdě - sotva se plazíte po zemi a lýtka odfláknete třemi sériemi na legpressu a ještě si při tom čtete, co se na fejsbůku stalo novýho za těch 60 minut, co jste to drtili v posilce. Máte vlastní den treninku věnovanej jen rukám, kozám, zádům... ale lýtka odfláknete pár sériemi na konci treninku a pak se divíte, že nerostou? Chce to jim věnovat stejnou (a klidně i větší) pozornost, pokud je chcete přinutit k růstu!

To stejné platí pro jakoukoli jinou vaši slabou partii!

3) Zaostávající partii trénujte 3x týdně
- Všichni známe ty stereotypní tréninkové splity z některých fitness časopisů, které radí cvičit každou partii jednou týdně. Toto pro vás bude fungovat, pokud jste :
a) na steroidech
b) máte úžasnou genetiku
c) jste začátečník a doteď jste necvičili - zezačátku tělo reaguje pozitivně skoro na každej typ treninku, kterej si člověk vymyslí/vyčte z časáku. Po čase se ale pokroky zastaví a bude to chtít trénovat chytřeji a svůj trenink si více promyslet 

Výzkumy vlastně ukazují, že trénování partie jednou týdně je ta nejméně efektivní frekvence pro růst svalové hmoty. 2-3x týdně naopak obstála jako ta nejlepší volba. 

Pokud partii tedy budete cvičit 3x týdně, každý tento trenink by se měl lehce lišit. Druhy cviků na partii, počet opakování, doba odpočinku mezi sériemi, postavení nohou (u cviků na nohy) Pokud ve všech tréninzích budete dělat ty stejné těžké dřepy all out o 12 opakováních a 6 sériích, hrozí rizika - 
a) přepálení nervové soustavy a přetrénování = BAD!
b) tzv."overuse injuries" - zranění, které vznikají z neustálého opakování těch stejných cviků/pohybů pořad dokola (i ve sportu - tenisový loket, golfový loket, poškození rotátorové manžety...)
c) nebudete trénovat svaly ze všech různých úhlů, čímž budete jednoduše řečeno limitovat jejich růst



Ikdyž jsem zastánce klasiky, cviky by se měly měnit. Tím samozřejmě nemyslím vymýšlet cirkusové kousky, jako dřepy na bosu se zavázanýma očima a jednou rukou přitom dělat bicepsové zdvihy a druhou kreslit ve vzduchu osmičku.

Klasické dřepy, goblet squats, čelní dřepy, dřepy s dosedem na bednu, různý postoj (nohy blíž u sebe / nohy dál od sebe a kolena a špičky směřující lehce do stran)..., dřepy s pauzou v dolní časti pohybu (pause squats - auuuu)
Klasický mrtvý tah, snatch grip deadlift, sumo deadlift, mrtvoly s jednoručkami, rumuny
Shyby nadhmatem/podhmatem/neutrálním úchopem... 

4) Jednoručky místo velké činky
- toto platí hlavně pro cviky na horní část těla. 
Každý má jednu ruku a jednu nohu silnější než tu druhou (praváci většinou silnější pravou ruku než levou). Toto není zas takový problém pro "normální" lidi, když však ale začnete cvičit a cvičíte jen/hlavně s velkou činkou (bench, přítahy na záda, bicepsový zdvih, military press..), ještě tento váš problém můžete prohlubovat. Při posledních pár opakováních totiž například levá ruka už tolik nemůže, a dotáhne to za ni ta pravá. Pak si za pár měsíců všimněte, že vaše pravačka je 2x taková než levačka a když děláte tlaky ma ramena s jednoručkami, na jednu ruku dáváte 20 kg a na druhou sotva 18ky. 

Na jednoručkách sice nezvednete tolik, jako na velké čince, ale vyplatí se to alespoň střídat, aby vaše tělo rostlo rovnoměrně a nevznikaly disbalance :)

*PS - u některých jedinců ty rozdíly ve velikosti rukou vyřeší i jen to, že přestanou tolik pohoňkávat jahaha :D

5) Prociťte daný sval
- Pokud sval při cviku, který je na něj zaměřený, nedokážete procítit, nezískáte z něj maximum. Pro hypertrofii je opravdu nutné se naučit propojit sval s myslí a dokonale ho procítit. Děláte shyby a cítíte z toho jen ruce? Z mrtvol jen spodní záda? Z benče přední delty a naopak z tlaků na ramena prsa? Not good!
Naučte se sval procítit s nižší váhou, abyste pak zvládli váhu vyšší se stále perfektní technikou.

6) Jezte pro trénink 
- To, co jíte a kolik čeho jíte, bude mít základní vliv na to, jestli vaše cvičení bude mít úspěch. Výživa před a po tréninku je podle mě ta vůbec nejdůležitější.
Před tréninkem si tedy dejte porci komplexních sacharidů a bílkovin, během treninku nejlépe aminokyseliny, a po treninku rychle vstřebatelnej protein (nejlépe hydro). V 60-90 minutách po treninku by měla následovat další porce bílkovin a největší porce konplexnich sacharidů toho dne. 

Tím chci ve zkratce říct, že největší množství sacharidů koncentruje kolem doby treninku, aby byly sacharidy dobře využity, před tréninkem vám dodaly energii a po treninku doplnily zásoby glykogenu.

Pokud sacharidy cyklujete, tak v den, kdy cvičíte zaostávající partii, si dejte den s nejvyšším množstvím sacharidů a klidně přihoďte cheat meal.

7) Vzdělávejte se, ale nevěřte všemu
- poslední dobou je internet plný bro science a člověk občas neví, jak se v tom množství všech informací vyznat. Jedna stránka říká to, v Muscle & fitness ale píší přesný opak (vlastně si někdy v jednom článku můžete přečíst jednu věc a na druhé stránce zase informaci, která tu předchozí stránku úplně vyvrací!)

Zamyslete se tedy, od koho si budete brát informace a nevěřte všemu.


Jako příklad uvedu takové dřepy a zadek. Všude teď máte motivační fotky s hezkých zadkem a nápisem "just squat!" V článcích na budování zadečku jen dřepy a výpady. Když si ale přečtete různé studie, ve kterém testovali maximální zapojení svalů při daných cvicích, zjistíte, že dřepy fakt nejsou nejlepší "prdel-budující cvik" a většina lidí při tom zapojuje z hlavní části ''jen'' přední stranu stehen. Je daleko víc cviků, při kterých se zadeček skutečně aktivuje, napumpuje a poroste!


Tákže, to by bylo pro dnešek všechno :) Co vy, jaká je vaše zaostávající partie? Jestli teda nějakou mate :D A makáte na ní?!! :)

neděle 24. srpna 2014

Donutová dietka ♥

Je neděle, mám rest day a tak jsem se rozhodla napsat další článek. A není to jen tak ledajaká neděle - je mi to líto to připomínat, ale zbývá nám poslední týden prázdnin. Já vím, já vím, nejradši byste mě za to flákli, že to tahám sem do článku, protože se tato informace teď vznáší ve vzduchu úplně všude. Letáky jsou plný debilních keců jako ''Vracíme se do školy'' či ''Hurá do školních lavic'' a vy jen jak to vidíte, máte sto chutí to roztrhat, spálit a pak ještě polít kyselinou. A co pak ty řeči dospělých!! ''Tak co, už se těšíš do školy? :-)'' ááááárghhhhhhhhhhhhhh!!!!


Ale uklidníme se a jdeme dál. Bylo mi párkrát řečeno, že bych místo motivačních článků nebo článků o cvičení měla napsat zase něco o sobě - o mé přípravě a ták. No a co bych pro svoje čtenáře neudělala! Budu se tedy opět hrabat v mém soukromí :P :D Musím teď ale dávat větší bacha - můj blog čte už hodně mých známých, tak nemůžu psát nějaké koniny a musím si to trochu promyslet (což je u mě celkem problém, většinou píšu rychleji než myslím, plus taky mluvím rychleji než myslím - to zrovna není ta nejlepší kombinace)


FORMA
- Úspěšně pokračuji ve svém Velkovýkrmu. Ach ano, a je to dost vidět. Moje váha se už vyšplhala na 63 kg. Né, že by se mi to nelíbilo. Ikdyž.... Řeknu to takto - snad každá fitness osůbka to tak má - když jsem v dietě, cítím se malá a slabá a nemůžu se dočkat, až budu v objemu / a naopak v objemu se už těším na dietu, až se zbavím toho fluffu na povrchu a uvidím svalíky, které jsem za tu dobu vybudovala! Je to taková permanentní nespokojenost :D což se ještě znásobuje tím, že jsem a) ženská (ty se sebou nejsou NIKDY na 100 % spokojené) a za b) češka (češi jsou taky neustále nespokojení, hlavně co se týče počasí -

V létě  ''To je hnus to vedro''. Pak se zatáhne a ochladí ''To je fakt léto na hovno toto'' Odjedem do Chorvatska na dovolenou  ''Bože to je vedro, jdu na pokoj'' Jsme na pláži s kamínkama ale ty moc pálí do noh, voda je moc studená, vadí nám že všude okolo jsou jiní češi ikdyž jsme na dovolené v zahraničí a jídlo nám taky nevyhovuje (ještěže jsou nabalené řízky s chlebem!) V zimě je buď moc sněhu, že se nedá ani jezdit autem, nebo si stěžujem že tento rok nenapadl žádnej sníh a Vánoce bez sněhu přece nejsou Vánoce!


Ale to byla jen taková krátká odbočka, zpátky ke mě :D

Soutěž bude v květnu - a to jakože FAKT. Chybí mi to a už se nemůžu dočkat. Jsem ale ráda, že jsem si nechala celej rok na to, abych se mohla zlepšit. Daleko lepší je si počkat a skutečně zamakat, aby to pak fakt nějak vypadalo, než se unáhlit a pak na podiu vypadat, jakože s ''fitness'' nemáte nic společného. Samozřejmě je jasný, že nenarostlo všechno tak, jak jsem chtěla. Růst svalíků je totiž otázka mnoha let. Hlavně ty zas*aný LÝTKA - vypadají sice lépe, než loni, ale pořád pokaždé, když se na ně podívám, si říkám ''Do I even lift???'' Jako... morduju je opravdu často, ale asi si budu muset ještě počkat. Zatím se pořád řadím do #teamnocalves (tým ''žádný lejtka'')


Trénink jsem změnila tak před měsícem, a to následovně -

Pondělí - nohy, lýtka

Úterý - tlakové cviky (ramena, tricepsy, prsa)
Středa - tahové cviky (záda, bicepsy, hamstringy), lýtka
Čtvrtek - volno
Pátek - nohy, lýtka
Sobota - ''pumpovací'' trénink na horní část těla (hlavně ramena, záda, tricepsy - partie na kterých potřebuju zamakat)
Neděle - volno 

+ 3x týdně ráno si dávám dohromady cca 20-30 minutový trénink na explozivní sílu/výbušnost - sprinty, sprinty do kopce, skoky do dálky z místa, skoky do výšky a podobně. Chystám o tom nový článek, jestli tedy budete chtít :) 

Tréninky jsem upravila tak, abych v posilovně byla max 70 minut celkově. Síla roste na většině cviků, kromě na těch s vlastní váhou - to je celkem jasný. Loni jsem měla o nějakých 13 kg méně, to ty shyby a kliky šly daleko lépe než teď :D Zato dřepy, mrtvoly, rumuny a tlaky, ty se ve většině o dost zlepšily. 






Od příštího týdne zařadím víc unilateral cviky, hlavně na nohy - levá mi roste rychleji než pravá a je silnější :D To je samozřejmě celkem normální, ale já to musím vyladit protože mi to vadí. Takže bude víc těžkých bulharských dřepů a rumunů na jedné noze. U vršku jsem to tak dřív měla taky - pravá ruka byla o dost větší a silnější než levá (ale fakt to nebylo kvůli tomu, co vás možná napadlo :D), to se ale už celkem zlepšilo.

JÍDLO
Následující obrázek vykresluje souhrn mého jídelníčku za posledních pár týdnů ...




...  né, dělám si srandu, občas tam dám i nějaké to jídlo co obsahuje maso a komplexní sacharidy :P :D :D

To, co jsem si v poslední době zamilovala, je dýně hokkaido. A to ve formě dýňových hranolek.

1) Dýni hokkaido (čím mladší, tím lepší) oloupete, rozkrojíte na půl, vydlabete ten hnus uvnitř, nakrájíte na tenké proužky a hodíte na plech s pečícím papírem
2) Posolíte, opepříte a zlehka sem tam pim pam pokapete olivovým olejem
3) Strčíte do trouby vyhřáte na 180 stupňů a pečete cca 30 minut, dokud nejsou prostě hotový, to poznáte :D

Skvělá příloha k masu, obsahuje celkem málo sacharidů a přitom je fakt výborná. Připomíná mi trochu sladké brambory, na kterých jsem měla jednou dobu takovou závislost, a přitom mě tak nerozhážou rozpočet (ty hokkaido dýně totiž beru babičce, která je pěstuje na zahradě ♥ O:) :D :D)



Často se mě taky ptáte, jaké to vlastně jím sterojdy a ták, že mě narostly takový pracky... :D :D Tákže, ty sterojdy pořád dostávám od firmy Smartlabs. Momentálně si vystačím s Hydro proteinem (hořká čokoláda - teď mají i příchuť oříšková čokoláda, kterou jsem už taky ochutnávala a bere!) a BCAA Triade. Ty bécéáčka jsou úplně výborný, piju je v průběhu tréninku. Navíc obsahují ještě citrulin a beta-alanin, které jsou součástí většiny nakopávačů před tréninkem, takže vás to při tréninku udržuje v chodu, nepřichází únava a svaly jsou napumpovaný úúúúáááá :D Navíc je to moc dobrý :3





+ užívám vitamín C, vápník v kapslích, rybí tuk a to je myslím všechno. Né vlastně, ještě 500 mg testosteronu, růstovej hormon a ták... néé, dělám si prdel xDDDDD



OSTATNÍ
No a teď samozřejmě to nejdůležitější - ani jsem se vám nepochlubila, ale už před dvěma týdny jsem úspěšně složila zkoušky z autoškoly! Opravdu jsem to zvládla! Fuck yeah!



A jezdím, jezdím jak drak! Je to naprosto úžasný a hrozně mě to baví :3 Jen je tu ten malej detail - benzín, kterej se musí platit. Jako... kdo to sakra vymyslel? Teď mám další důvod navíc, proč musím vyhrát ve sportce (+ legíny, arašídový máslo a vlastní posilovna :D) Jezdím v černé malé fabii, takže jestli ji někde uvidíte jak jede, raději se kliďte z cesty a dobře poslouchejte - nejspíš mi tam na plný pecky z rádia řve Rob Bailey a já smékám boudou o stošest.



Nooo, to je pro dnešek všechno. Já se jdu užírat myšlenkama na posilovnu a nejspíš dělat fitness selfíčka, páč se dneska forma nějak vydařila (což se moc často nestává xD)